Škola 2015-2016

Dopis č. 9, aneb kruh se uzavřel...

Ahoj,
uplynul nám školní rok, kdy jsme se začali pod Hůrou vzdělávat trochu jinak. Prvně jsme byli trošku bezradní a zaskočení z toho, co od nás Ti průvodci /učitelé/ vlastně chtějí. Zmizely známky, začali si s námi více povídat, co nám jde a co ne, a pak z toho vylezlo slovní hodnocení. Zjistili jsme, že každý je v něčem dobrej, že každej něco umíme. Někomu to víc myslí, jinému to jde víc rukama.

Průvodci nás nechtěli "nachytat na švestkách", ale snažili se o to, abychom věděli ty základní věci a ostatní si dokázali nalézt. Umět je propojovat, spolupracovat ve skupinách a obhájit si svůj vlastní názor. Měli jsme třeba úkol, sestavili jsme si k tomu svůj tým, a snažili jsme se nad úkolem společně zamyslet, a nakonec ho jeden z nás, mluvčí, odprezentoval.

Někteří z nás se pokusili předávat vědomosti mladším kamarádům, a zjistili, že vést devadesátiminutový tematický blok pro více skupin není žádná sranda. Největší potíže měli s mluvením, s vyjadřováním svých myšlenek. S kamarádem se to kecá hezky, ale říci něco třeba před patnácti lidmi a obhájit to, to už je fuška.
Zvonění nám také neschází, začátek a velkou přestávku si odzvoníme na školní zvon sami a vzhůru do Díla. Napít nebo se trochu najíst můžeme i při naší práci. Důležitý je výsledek, který pak ostatním předkládáme. Vono něco objevit, vytvořit a nalézt, je docela zábava. Daleko více jsme si uvědomili, že jednotlivé tematické bloky spolu souvisí, a že nejde o oddělené vědomosti.

No a z některých tematických bloků jsme skládali i pololetní a závěrečné  zkoušky. Byly vypsané termíny a pokud se nám to nepovedlo na první pokus, mohli jsme to zkusit podruhé. Někde jsme museli zkoušejícímu před zkouškou předložit i práci. Pak se šlo teprve na zkoušku. Prvně jsme z toho měli strach, ale pak jsme zjistili, že je to docela bezva. Záleží na mě, kdy se v období zkoušek na zkoušku připravím a rozhodnu se na ni jít. Mám z toho daleko větší radost, je to mé rozhodnutí, a mám pocit, že jsem něco dokázal.
Začali jsme si v té naší škole pod Hůrou také tvořit sami pravidla. K tomu sloužil především "Velký kruh". Záleží  na nás, kdy ho svoláme, a zjistili jsme, že nikdo jiný za nás ty problémy, a jakou školu vlastně chceme, nevyřeší. No, na to si budeme muset ještě zvyknout, že si věci musíme řešit především my sami mezi sebou. A když už nevíme jak, tak teprve požádat průvodce. Měli jsme také hodně praxe v terénu, ale chtěli bychom jí ještě více. Navštívili jsme nejen zajímavá místa, zajímavé lidi, tvořili jsme a hledali i v místních lesích, vynášeli jsme Moranu, seznámili se s obchůzkovými bytostmi, bylo toho mnohem více, ale to vám říkat nebudu. Když si přečtete předešlé dopisy, tak se to dozvíte.

Jo, ještě, co jsme dělali kromě jiného v červnu. V Poniklé jsme si vyzkoušeli, jak se vyrábí ozdoby, a zajezdili si na horách  na koních. Rýžovali jsme také české granáty, zkoumali les a rozdělali oheň a opekli si buřty.. Vyzkoušeli jsme si hraní na bubny a vyrobili si svou tašku. A nakonec školního roku jsme si zadováděli v zábavném parku Mirakulum u Lysé nad Labem.

A pak přišel poslední den letošního školního roku, kde někteří z nás sehráli moderní verzi pohádky "Sněhurka a sedm trpaslíků". A pak už jen hodnocení naší práce a školní rok byl u konce.
Naše nová škola je na začátku, učíme se, jak ji dělat, nejen my, ale i naši průvodci. Bylo nás jedenáct, nyní je nás pětadvacet, a další se k nám chystají. Jsme z Čisté, Pecky, Hořic, Nové Paky, no uvidíme, kdo se do naší party ještě přidá. Mějte se pěkně a můžete nás v příštím roce při výuce i navštívit, aby jste zjistili, že učení není mučení, ale vědění. Ahooj... a pěkné léto.

Děti z pod Hůry.

Dopis č. 8

 

Ahoj z pod Hůry, první školní rok se pomalu chýlí ke konci... Za poslední měsíc k nám přišlo na návštěvu hodně kluků a holek. Vypadá to, že se jim u nás líbilo, a tak snad od září budeme o něco větší parta. Někteří hoši to už nemohli vydržet, a tak k nám přestoupili již nyní. Proběhl "Velký kruh", kde jsme je přivítali... Ať se vám, chlapi, u nás líbí. Je nás,  jestli se nepletu, nyní 27. Vypadá to, že budeme mít po prázdninách šesťáky i osmáky.
Májové dny se nám otevřely posvátnými ohni /pálením čarodějnic/, vítáním Ohně na nebi, májkou a verši Karla Hynka Máchy... Kreslili jsme tvary probouzejícího se jara, stromů a květů... Sedmáci vyšli do okolní krajiny pozorovat její proměnu, přitom určovali léčivé byliny a naslouchali hlasům lesa, kdo v něm žije. Když dorazili na Rovně, tak zjistili, že je zoráno a třpytily se tam "kosti Matky Země" - acháty, křišťály, ametysty... Hned druhý den se rozhodlo, že není na co čekat, a vzhůru  za nimi. A tak se celá škola vypravila tam na horu, na pole. Rozdělali jsme oheň, snědli buřty a se svými nálezy jsme sešli do údolí, k naší škole. Některé z těch "barevných kostí" jsme nakreslili, o jiných si někteří z nás našli, jak se řežou, brousí a leští a jaké druhy "drahých kostí" lze na Rovních najít. Povídali jsme si také o zdejší krajině, jak její obraz na člověka působí a čím je jedinečný.
Společně jsme  vyrazili do Vrchlabí, kde pro nás KRNAP připravil ke "Dni Země" zajímavé dopoledne o horách, co tam roste a  žije. Krakonoš má pěkně rozmanitou zahrádku. Nahlédli jsme do jejího království také pod mikroskopem.
Přijela k nám návštěva z Anglie, Martina Jones, její syn Tomáš je náš spolužák. On má totiž dvě školy, jednu na ostrovech, druhou "Pod Hůrou".. Martina nám vyprávěla o životě v ostrovní zemi.. Další den jsme o Britském království vytvářeli prezentaci a snažili jsme se objevit, v čem je příběh britských ostrovů jedinečný.
Starší procházeli Evropou při Svatojakubské pouti po staré poutní cestě. Vydali se z Čech, sice jenom na mapě, přes Alpy a Pyreneje... Cest za Hvězdou vede bezpočet, ale všechny končí v Santiago de Compostela.
 Ze "světa pohádek a fantazie", ze země za Krakonošovým královstvím, Polska byla oceněna Bára za svůj obrázek "poník Hvězdička" , získala druhé místo. Keramický den se Zuzkou byl opět plné tvořivých nápadů, hlínu jsme měli až za ušima... Společně také dokončujeme naše výtvarné práce "Vodní svět", aneb co skrývá živel vody v hlubině, pod svou hladinou...
Četli jsme si z knihy "Pipi Dlouhá punčocha" a dívali se na její filmové zpracování, abychom zjistili, jak se příběh na plátně mění. Může to být pro nás společná cesta, jak se dostat od filmu k literatuře. Taky jsme se dívali na film "Páni kluci" a pak jsme si četli z knihy, podle níž byl natočený. Filmem v nás chce náš průvodce probudit vztah ke knize, a snad se to i daří. A když ne hned, tak třeba postupně. Jistě má smysl se o to pokusit, vždyť čtení probouzí fantazii a rozvíjí naši zkušenost se světem. A nemusíme čekat, až nám knížku někdo zfilmuje.

 Musím říci, že mnozí z nás na svých badatelských úkolech už umí pracovat samostatně. Týmová práce ve skupinách nám již také jde, umíme si ji rozdělit a hotové Dílo prezentovat. Někdy dokonce zapomínáme na přestávky... Prostě, když se nám dá důvěra, tak ji většinou nezklameme. Někdy nás i překvapí, že se nám otevírají témata, o která bychom se ještě před rokem vůbec nezajímali.

Jo a koupili jsme "motýlí zahrádku" /líheň na motýly/ s pěti larvičkami, a budeme nyní sledovat jejich proměnu. Příroda je fakt velký kouzelník... Jo a v packé požární zbrojnici jsme si prohlédli techniku, vyzkoušeli svoji zručnost a obratnost a zaposlouchali se do příběhů zdejších hasičů.
Tak zatím ahoj z "Pod Hůry", pojedeme prý na tajný výlet a čeká nás ještě rýžování drahých kamenů...no o tom až příště a snad ještě "Svatojánská noc"...
Tak tě pic, ať vám Slunce svítí na Cestu...

Dopis č. 7

Dopis č. 6

Hned první den po vánočních prázdninách někteří z nás skládali

zkoušky. Sedmáci z biosu, obrazu a paměti krajiny. Čtvrťáci a páťáci z přírodovědy a vlastivědy a třeťáci z prvouky. Měli jsme hodinu na přípravu a kdo si věřil, že to dá, tak to šel zkusit. Všichni to dostali. Některým z nás se to fakt povedlo. Sedmáci navrhli, že by mohlo být na konci roku období, kdy by se skládaly z jednotlivých bloků zkoušky. Společně s průvodci přemýšlíme také o podmínkách, které bude muset malý badatel splnit, aby u zkoušky obstál.
 Druhý týden v lednu se sedmáci a páťáci vydali na expediční výpravu do Krkonoš. Krakonoš nám je pěkně na celý týden zasněžil. Bylo to bezva...lyžovali jsme, topili jsme v kamnech a vařili jsme si, poznávali krajinu, hráli hry a nacvičovali anglické divadlo O třech medvědech. Díky, Krakonoši... 
Krakonošovi pošleme obrázky, jak vidíme obraz krajiny v jeho království a také, jak se ta jeho zahrádka proměňuje, když zavelí svou sukovicí. Prostě  "Krkonoše očima dětí"...tedy také nás. Poslali jsme také příběhy našich medvídků do novopackého  "Medvědária".  Uvidíme, jak obstojí... Sedmáci se vydali zkoumat zimní přírodu na Rovně, bylo mínus deset, zima jak má být. Fotili stopy zvěře a další zajímavosti obrazu zimy. Ti menší si šli užít zimní atmosféru ke kostelu. Alespoň na několik dní tu byla pravá česká zima.
 A pak jsme chystali třídu k přivítání nových kamarádů. Druhý den jsme pomáhali průvodcům při zápisu. Přestrojili jsme se za různé pohádkové bytosti a vítali příchozí... Bylo jich celkem šest, přicestovali k nám z Lázní Bělohrad, Nové Paky, Vrchlabí a také od nás z Čisté. Vítáme je "Pod Hůrou". Jo a ještě musíme přivítat dva kamarády, kteří k nám dorazí od února z Pecky. Ať se vám všem u nás líbí a hlavně, ať máte spoustu nápadů, vždyť naše škola je také vaše... Pozor, zapsat se můžete stále, máme ještě volná místa.

Sedmáci už konečně vylezli se svým nápadem, rozhodli se vytvořit TV pod Hůrou. Mají už svůj televizní štáb: Bára, Zuzka a z páté třídy Míša. Vytvořili si logo své TV, odkaz na ni je  na našich internetových stránkách vlevo dole. Zatím je to ve zkušebním provozu, sháníme kameru. Snad nám něco více řeknou na velkém kruhu.

      Jinak Lukáš pořád něco ve škole opravuje, okna, dveře...Inka uspávala děti v mateřské školce četbou pohádky...Hořičáci uviděli při cestě autem za Peckou lišku, na školní zahradě jsme našli zatoulané koťátko, přiběhlo od sousedů....

 Jo, obdrželi jsme první hodnocení naší práce. Mnozí z nás se zaujetím četli dopisy od průvodců. Bylo to něco úplně jiného, než jenom známky. Ještě si určitě o tom budeme v malém kruhu povídat.
 Chystáme masopust, projdeme naším údolím ve středu třetího února mezi 13.00-14.00. Obejdeme stavení s muzikou a koblihama, přidejte se k nám. Pokud chcete s námi, vezměte si škrabošky, nedělejte dámy...

Masopust, masopust, kobližky a masa kus.

Masopust, masopust, až to sníme, bude půst.

Tak ahoj z "Pod Hůry", hm, příště až budeme psát, tak bude už více Slunce...a jaro za dveřmi...

Ustanovení kmenové rady

Oznamujeme všem, že dne 16.12. v ranních hodinách jsme si pod Hůrou nad rozsvíceným adventním věncem zvolili svou první kmenovou radu. Za kruh 1 byl zvolen František Svoboda, Mikuláš Bernard a Michal Vališka, za kruh 2 pak Radek Tauchman, Lukáš Jiřička a Anna Valíšková a za kruh 3  Bára Veselá, Jakub Holý a Radek Bordáč. Tito naši kamarádi nás budou zastupovat  v kmenové radě po dobu dvou měsíců. Potom proběhne další volba v malých kruzích a rada se obmění. Věříme, že budou dobře hájit zájmy našeho velkého kruhu  pod Hůrou. Tak jsme rozhodli dnes v mlhavém údolí my z pod Hůry.

 

 

Dopis č.5

Někteří z nás už si vyzkoušeli sebehodnocení. Není to vůbec žádná sranda, sám o sobě něco říct, co umím a proč mi něco moc nejde. Mnohým z nás došla slova... Mluvit o druhých je v pohodě, ale o sobě nic moc... Proběhlo také další setkání rodičů s průvodci. Někteří z nás přišli na setkání s nimi. Mluvilo se samozřejmě hlavně o nás. Pak jsme už začali vyrábět na předadventní trhy. Zkusili jsme si šít na šicím stroji, jiní pracovali s vlnou či s hlínou, a také zdobili perníčky či vyráběli svícínky nebo adventní věnce. Na trzích jsme to pak prodávali, lidí přišlo celkem dost. Připojila se i školka a tak se doopravdy bylo na co dívat.
 A začal advent, doba očekávání a klidu... Děti ze školky jej otevřely první adventní neděli svým vystoupením v sokolovně pro ty nejstarší. Hned v prvním adventním týdnu nás navštívily obchůzkové bytosti sv. Barbora, sv. Mikuláš s andělem a čerty a dále přišel i sv. Ambrož a sv. Lucie. Všichni se představili a řekli o sobě něco, proč přicházejí, jen sv. Mikuláš s andělem a čerty měl samostatnou jízdu. Ale toho přeci každý z nás zná...ten i naděloval. A jaký by to byl advent, abychom nenavštívili výstavu betlémů v muzeu v Nové Pace a vánoční trhy, na kterých koncertovala naše spolužačka Bára Veselá. A fakt se jí to povedlo.
Jinak prý holky ze sedmičky se domlouvaly s páťákama, mají prej něco v plánu. Jsem zvědav, s čím vylezou, jestli to není nějaký ten šum... Jo a sedmáci prý zavedli třeťáky, čtvrťáky a páťáky mezi Kelty. Připravili si pro ně blok a seznámili je nejen s jejich životem, ale také jaké uctívali bohy. A nakonec se pokusili rozluštit i keltské runové písmo. Některým se to podařilo celkem dobře. V pátek před prázdninami nás čeká vyprávění o křesťanských svátcích, prý přijede někdo z diecéze z Hradce Králové a pak už besídky s kamarády a hurá na prázdniny.
Vždyť už je načase, z keramické dílny se nám začínají líhnout první andělíčci a to znamená, že už se Vánoce doopravy blíží. 
A proto všem známým i neznámým přejeme, ať každý najde alespoň na chvíli klid a velké Tajemství s myšlenkou na druhé... 
To přejí všichni z pod Hůry a ahoj v roce 2016. 

Fakt jsem zvědavej, s čím novým se vytasí spolužáci po prázdninách, jestli pod stromkem najdou doopravdy vše, co si přáli..

Dopis domů č.4

Ahoj z "Pod Hůry", zase ta změna času a uslintaný podzim... Teda on moc uslintanej na začátku nebyl a tak jsme toho využili a naši starší nás stopovanou zavedli až na Rovně, kde jsme si nasbírali třpytivé a barevné kamínky. Každý si nějaký ten poklad nesl domů. Teplo sice moc nebylo, ale přesto jsme si to užili. Pak přišel podzimní velký kruh a tak jsme přemýšleli, co nás napadá, čím k nám podzim hovoří. Chodit v listí, šustit chůzí. Kaštany, žaludy, babí léto a pavučiny. Síly se stahují do země, aby se na jaře opět probudily. Odcházení, vzpomínka na zemřelé. Stíny připomínají strašidla. Proto jsme se taky sešli v maskách. Byli jsme to my, ale vlastně tak trochu také nebyli... A pak jsme je tvořili z přírodních materiálů a hlavně z dýní. Snad jakoby to celé předznamenávalo příchod adventních obchůzkových bytostí: čertů, andělů, Mikulášů, Lucek a Barbor. Pod Hůrou prý budou chodit taky. Už se těšíme, někteří z nás si na keramice vymodelovali alespoň zatím toho svého anděla. Starší nás seznámili s "Kmenovou radou", do které si máme zvolit své zástupce. V malém kruhu řešíme věci v našich skupinách, velký kruh je svoláván průvodci, když si máme cosi naléhavého sdělit, třeba příchod podzimu. A "Kmenovou radu" můžu svolat, když seženu ještě dva navrhovatele pro svůj návrh, který chci projednat. Jsme rádi, že ji máme, vždyť je to především naše škola, my zde bádáme a hledáme odpovědi na naše otázky. Trávíme tu hodně času, tak do toho musíme taky mluvit. Už se těším na první návrhy, tak se zatím mějte, zdravíme z "Pod Hůry".
Prej svatej Martin letos nepřijede na bílým koni, no uvidíme. Krakonoš nás třeba překvapí.

 Dopis domů č.3

Zdravíme z "Pod Hůry", v rámci výtvarného bloku jsme si poprvé sáhli na hlínu, naše ruce se do ní zabořily a rodily nejen hrníček, ale i postavičku... Ve druhém patře na ně již čeká keramická pec. Na kruh si ještě netroufáme, těšíme se, až ho Julinčina maminka roztočí. A zaslechli jsme, že s hlínou se prý budou moci seznámit i přátelé naší školy a další kolemjdoucí v rámci tvořivých dílen.
Naši nejmenší stále pronikají do tajemství  písmenek skrze obrázky. Vždyť i každé písmenko je takový znějící obrázek. Hejného metodu si osaháváme i my na druhém stupni a někdy tak trochu závidíme těm mladším, že mají možnost se s ní seznámit už dříve. Ale nikdy není pozdě...Nejvíce nás baví fyzika, je všude kolem nás, minulý týden jsme ji řešili při vybíjené. Z "frániny" umíme počítat do dvaceti a zpívat kánon francouzsky je velká legrace...
Starší kamarádi se poprvé snažili těm mladším pomoci vniknout do tajemství zdejší krajiny, jak vznikal její obraz. A ti mladší si ji pak zkusili vymodelovat. Zahráli si jako naši starší na živel ohně, vody, vzduchu, aby krajina pod jejich rukama povstala... My mladší se ji chystáme představit našim nejmenším, ať si to zkusí taky...
Starší se vydali do krajiny, aby v ní hledali skrytou geometrii přírodních tvarů. A nalézali ji v pavučinách, ulitě, v uspořádání listů na stonku,  v květech... Nakonec došli až na Rovně, potkali lasičku a sesbírali třpytivé "kosti matky Země" /acháty, chalcedony.../ Některé jsme dostali i my nejmladší. Už se těšíme, až se tam vydáme s nimi. Bude to prý  brzo, na Rovních již ořou...
Zaslechli jsme, že starší začínají plánovat tajný výlet až nahoru ke Krakonošovi, prý na nějakou samotu. No uvidíme, doufáme, že již v říjnu proběhne první kmenová rada, hned se na to zeptáme. Jo a dostali jsme prý na výuku angličtiny 60 000 Kč, na program a učební materiály, prý z nějakého grantu.
Zdravíme z "Pod Hůry", listí  na Hůře zlátne a pomalu začínáme topit...

Dopis domů...č.2

My starší z "Pod Hůry" se učíme na zdejší krajině, jak se její obraz vytvořil. Zahráli jsme si na geologické síly, uvědomili jsme si živelnost této krajiny. Vymodelovali jsme její obraz z modelovacího písku a uvědomili si rozdíl mezi "Jičínskem" a  "Podkrkonoším". Hledali jsme  znaky krajiny a jejich promítnutí do života zdejších lidí. Přitom jsme poznali vnější i vnitřní geologické síly, co je  hornina a nerost, jak vzniklo slovo geologie... Hledali jsme, kde je krajina úrodnější a proč. Řekli jsme si, co je to kroj, kde je bohatší a mnohé jiné...  Zítra tuto krajinu představíme ostatním a zamyslíme se postupně, jak jednotlivé živly na naši Zemi působí a jak promlouvají do stavby Evropy i naší České země.  Kluci se v rámci jazykového bloku rozhodli sami zdramatizovat bajku Liška a čáp, zítra své představí i holky a pak to společně předvedeme ostatním...

Bylo nás jedenáct...

Ještě koncem srpna nás ve škole "Pod Hůrou" bylo jedenáct. Postupně k nám přibývají další kamarádi z Hořic, Dobré Vody u Hořic, Nové Paky, Čisté u Horek a Dolní Kalné... Nyní je nás dvacet tři.  Co už máme za sebou: vzájemné hledání a nalézání nových přátel, poznávání sebe sama i okolní krajiny, ale i povídání o Matce Zemi. Do angličtiny pomalu vplouváme na vlně říkadel, písniček a obrázků. Připravujeme si také svá hnízda, kde budeme společně hledat, abychom poznali, pochopili, a tudíž věděli.

 Naše putování okolní krajinou nám dalo seznámení s housenkou, kůrou stromů, mechem, šiškami, jeřabinami... a stavebním materiálem, který nabízí les. Ten jsme využili ke společnému Dílu při stavbách v našem kouzelném lese. Máme tam své místo, ze kterého je pěkný výhled na vrcholky "Krakonošova království". Naše putování krajinou si zopakujeme v každém ročním období, abychom jej prožili a uvědomili si, jak mocný je Slunce kouzelník.  Starší pro mladší vymysleli stezku s úkoly a pokladem, který objevila Inka v dutém pařezu. Hořičáci nám přivezli sladké trubičky, na kterých jsme si společně pochutnali. Začínáme být bezva parta a na mobil či elektronické hračky jsme si ani nevzpomněli. Někteří vyzkoušeli i jak se sedí na posedu, jiní si odnesli ptačí pírka, skořápku z vajíčka či kámen, dokonce i pařez. Les je pro nás velkou školou s mnoha pomůckami. Pokud chcete přijít mezi nás, můžete se někdy zastavit a uvidíte, třeba se rozhodnete zůstat. 

A ještě několik informací: od sedmé třídy budeme mít vedle angličtiny i francouzštinu, připravuje se kroužek včelařství, keramiky...a mnoho dalšího. Zatím ahoj, my z "Pod Hůry".

Dopis č. 9, aneb kruh se uzavřel...

Ahoj,
uplynul nám školní rok, kdy jsme se začali pod Hůrou vzdělávat trochu jinak. Prvně jsme byli trošku bezradní a zaskočení z toho, co od nás Ti průvodci /učitelé/ vlastně chtějí. Zmizely známky, začali si s námi více povídat, co nám jde a co ne, a pak z toho vylezlo slovní hodnocení. Zjistili jsme, že každý je v něčem dobrej, že každej něco umíme. Někomu to víc myslí, jinému to jde víc rukama.

Průvodci nás nechtěli "nachytat na švestkách", ale snažili se o to, abychom věděli ty základní věci a ostatní si dokázali nalézt. Umět je propojovat, spolupracovat ve skupinách a obhájit si svůj vlastní názor. Měli jsme třeba úkol, sestavili jsme si k tomu svůj tým, a snažili jsme se nad úkolem společně zamyslet, a nakonec ho jeden z nás, mluvčí, odprezentoval.

Někteří z nás se pokusili předávat vědomosti mladším kamarádům, a zjistili, že vést devadesátiminutový tematický blok pro více skupin není žádná sranda. Největší potíže měli s mluvením, s vyjadřováním svých myšlenek. S kamarádem se to kecá hezky, ale říci něco třeba před patnácti lidmi a obhájit to, to už je fuška.
Zvonění nám také neschází, začátek a velkou přestávku si odzvoníme na školní zvon sami a vzhůru do Díla. Napít nebo se trochu najíst můžeme i při naší práci. Důležitý je výsledek, který pak ostatním předkládáme. Vono něco objevit, vytvořit a nalézt, je docela zábava. Daleko více jsme si uvědomili, že jednotlivé tematické bloky spolu souvisí, a že nejde o oddělené vědomosti.

No a z některých tematických bloků jsme skládali i pololetní a závěrečné  zkoušky. Byly vypsané termíny a pokud se nám to nepovedlo na první pokus, mohli jsme to zkusit podruhé. Někde jsme museli zkoušejícímu před zkouškou předložit i práci. Pak se šlo teprve na zkoušku. Prvně jsme z toho měli strach, ale pak jsme zjistili, že je to docela bezva. Záleží na mě, kdy se v období zkoušek na zkoušku připravím a rozhodnu se na ni jít. Mám z toho daleko větší radost, je to mé rozhodnutí, a mám pocit, že jsem něco dokázal.
Začali jsme si v té naší škole pod Hůrou také tvořit sami pravidla. K tomu sloužil především "Velký kruh". Záleží  na nás, kdy ho svoláme, a zjistili jsme, že nikdo jiný za nás ty problémy, a jakou školu vlastně chceme, nevyřeší. No, na to si budeme muset ještě zvyknout, že si věci musíme řešit především my sami mezi sebou. A když už nevíme jak, tak teprve požádat průvodce. Měli jsme také hodně praxe v terénu, ale chtěli bychom jí ještě více. Navštívili jsme nejen zajímavá místa, zajímavé lidi, tvořili jsme a hledali i v místních lesích, vynášeli jsme Moranu, seznámili se s obchůzkovými bytostmi, bylo toho mnohem více, ale to vám říkat nebudu. Když si přečtete předešlé dopisy, tak se to dozvíte.

Jo, ještě, co jsme dělali kromě jiného v červnu. V Poniklé jsme si vyzkoušeli, jak se vyrábí ozdoby, a zajezdili si na horách  na koních. Rýžovali jsme také české granáty, zkoumali les a rozdělali oheň a opekli si buřty.. Vyzkoušeli jsme si hraní na bubny a vyrobili si svou tašku. A nakonec školního roku jsme si zadováděli v zábavném parku Mirakulum u Lysé nad Labem.

A pak přišel poslední den letošního školního roku, kde někteří z nás sehráli moderní verzi pohádky "Sněhurka a sedm trpaslíků". A pak už jen hodnocení naší práce a školní rok byl u konce.
Naše nová škola je na začátku, učíme se, jak ji dělat, nejen my, ale i naši průvodci. Bylo nás jedenáct, nyní je nás pětadvacet, a další se k nám chystají. Jsme z Čisté, Pecky, Hořic, Nové Paky, no uvidíme, kdo se do naší party ještě přidá. Mějte se pěkně a můžete nás v příštím roce při výuce i navštívit, aby jste zjistili, že učení není mučení, ale vědění. Ahooj... a pěkné léto.

Děti z pod Hůry.

Dopis č. 8

 

Ahoj z pod Hůry, první školní rok se pomalu chýlí ke konci... Za poslední měsíc k nám přišlo na návštěvu hodně kluků a holek. Vypadá to, že se jim u nás líbilo, a tak snad od září budeme o něco větší parta. Někteří hoši to už nemohli vydržet, a tak k nám přestoupili již nyní. Proběhl "Velký kruh", kde jsme je přivítali... Ať se vám, chlapi, u nás líbí. Je nás,  jestli se nepletu, nyní 27. Vypadá to, že budeme mít po prázdninách šesťáky i osmáky.
Májové dny se nám otevřely posvátnými ohni /pálením čarodějnic/, vítáním Ohně na nebi, májkou a verši Karla Hynka Máchy... Kreslili jsme tvary probouzejícího se jara, stromů a květů... Sedmáci vyšli do okolní krajiny pozorovat její proměnu, přitom určovali léčivé byliny a naslouchali hlasům lesa, kdo v něm žije. Když dorazili na Rovně, tak zjistili, že je zoráno a třpytily se tam "kosti Matky Země" - acháty, křišťály, ametysty... Hned druhý den se rozhodlo, že není na co čekat, a vzhůru  za nimi. A tak se celá škola vypravila tam na horu, na pole. Rozdělali jsme oheň, snědli buřty a se svými nálezy jsme sešli do údolí, k naší škole. Některé z těch "barevných kostí" jsme nakreslili, o jiných si někteří z nás našli, jak se řežou, brousí a leští a jaké druhy "drahých kostí" lze na Rovních najít. Povídali jsme si také o zdejší krajině, jak její obraz na člověka působí a čím je jedinečný.
Společně jsme  vyrazili do Vrchlabí, kde pro nás KRNAP připravil ke "Dni Země" zajímavé dopoledne o horách, co tam roste a  žije. Krakonoš má pěkně rozmanitou zahrádku. Nahlédli jsme do jejího království také pod mikroskopem.
Přijela k nám návštěva z Anglie, Martina Jones, její syn Tomáš je náš spolužák. On má totiž dvě školy, jednu na ostrovech, druhou "Pod Hůrou".. Martina nám vyprávěla o životě v ostrovní zemi.. Další den jsme o Britském království vytvářeli prezentaci a snažili jsme se objevit, v čem je příběh britských ostrovů jedinečný.
Starší procházeli Evropou při Svatojakubské pouti po staré poutní cestě. Vydali se z Čech, sice jenom na mapě, přes Alpy a Pyreneje... Cest za Hvězdou vede bezpočet, ale všechny končí v Santiago de Compostela.
 Ze "světa pohádek a fantazie", ze země za Krakonošovým královstvím, Polska byla oceněna Bára za svůj obrázek "poník Hvězdička" , získala druhé místo. Keramický den se Zuzkou byl opět plné tvořivých nápadů, hlínu jsme měli až za ušima... Společně také dokončujeme naše výtvarné práce "Vodní svět", aneb co skrývá živel vody v hlubině, pod svou hladinou...
Četli jsme si z knihy "Pipi Dlouhá punčocha" a dívali se na její filmové zpracování, abychom zjistili, jak se příběh na plátně mění. Může to být pro nás společná cesta, jak se dostat od filmu k literatuře. Taky jsme se dívali na film "Páni kluci" a pak jsme si četli z knihy, podle níž byl natočený. Filmem v nás chce náš průvodce probudit vztah ke knize, a snad se to i daří. A když ne hned, tak třeba postupně. Jistě má smysl se o to pokusit, vždyť čtení probouzí fantazii a rozvíjí naši zkušenost se světem. A nemusíme čekat, až nám knížku někdo zfilmuje.

 Musím říci, že mnozí z nás na svých badatelských úkolech už umí pracovat samostatně. Týmová práce ve skupinách nám již také jde, umíme si ji rozdělit a hotové Dílo prezentovat. Někdy dokonce zapomínáme na přestávky... Prostě, když se nám dá důvěra, tak ji většinou nezklameme. Někdy nás i překvapí, že se nám otevírají témata, o která bychom se ještě před rokem vůbec nezajímali.

Jo a koupili jsme "motýlí zahrádku" /líheň na motýly/ s pěti larvičkami, a budeme nyní sledovat jejich proměnu. Příroda je fakt velký kouzelník... Jo a v packé požární zbrojnici jsme si prohlédli techniku, vyzkoušeli svoji zručnost a obratnost a zaposlouchali se do příběhů zdejších hasičů.
Tak zatím ahoj z "Pod Hůry", pojedeme prý na tajný výlet a čeká nás ještě rýžování drahých kamenů...no o tom až příště a snad ještě "Svatojánská noc"...
Tak tě pic, ať vám Slunce svítí na Cestu...

Dopis č. 7

Dopis č. 6

Hned první den po vánočních prázdninách někteří z nás skládali

zkoušky. Sedmáci z biosu, obrazu a paměti krajiny. Čtvrťáci a páťáci z přírodovědy a vlastivědy a třeťáci z prvouky. Měli jsme hodinu na přípravu a kdo si věřil, že to dá, tak to šel zkusit. Všichni to dostali. Některým z nás se to fakt povedlo. Sedmáci navrhli, že by mohlo být na konci roku období, kdy by se skládaly z jednotlivých bloků zkoušky. Společně s průvodci přemýšlíme také o podmínkách, které bude muset malý badatel splnit, aby u zkoušky obstál.
 Druhý týden v lednu se sedmáci a páťáci vydali na expediční výpravu do Krkonoš. Krakonoš nám je pěkně na celý týden zasněžil. Bylo to bezva...lyžovali jsme, topili jsme v kamnech a vařili jsme si, poznávali krajinu, hráli hry a nacvičovali anglické divadlo O třech medvědech. Díky, Krakonoši... 
Krakonošovi pošleme obrázky, jak vidíme obraz krajiny v jeho království a také, jak se ta jeho zahrádka proměňuje, když zavelí svou sukovicí. Prostě  "Krkonoše očima dětí"...tedy také nás. Poslali jsme také příběhy našich medvídků do novopackého  "Medvědária".  Uvidíme, jak obstojí... Sedmáci se vydali zkoumat zimní přírodu na Rovně, bylo mínus deset, zima jak má být. Fotili stopy zvěře a další zajímavosti obrazu zimy. Ti menší si šli užít zimní atmosféru ke kostelu. Alespoň na několik dní tu byla pravá česká zima.
 A pak jsme chystali třídu k přivítání nových kamarádů. Druhý den jsme pomáhali průvodcům při zápisu. Přestrojili jsme se za různé pohádkové bytosti a vítali příchozí... Bylo jich celkem šest, přicestovali k nám z Lázní Bělohrad, Nové Paky, Vrchlabí a také od nás z Čisté. Vítáme je "Pod Hůrou". Jo a ještě musíme přivítat dva kamarády, kteří k nám dorazí od února z Pecky. Ať se vám všem u nás líbí a hlavně, ať máte spoustu nápadů, vždyť naše škola je také vaše... Pozor, zapsat se můžete stále, máme ještě volná místa.

Sedmáci už konečně vylezli se svým nápadem, rozhodli se vytvořit TV pod Hůrou. Mají už svůj televizní štáb: Bára, Zuzka a z páté třídy Míša. Vytvořili si logo své TV, odkaz na ni je  na našich internetových stránkách vlevo dole. Zatím je to ve zkušebním provozu, sháníme kameru. Snad nám něco více řeknou na velkém kruhu.

      Jinak Lukáš pořád něco ve škole opravuje, okna, dveře...Inka uspávala děti v mateřské školce četbou pohádky...Hořičáci uviděli při cestě autem za Peckou lišku, na školní zahradě jsme našli zatoulané koťátko, přiběhlo od sousedů....

 Jo, obdrželi jsme první hodnocení naší práce. Mnozí z nás se zaujetím četli dopisy od průvodců. Bylo to něco úplně jiného, než jenom známky. Ještě si určitě o tom budeme v malém kruhu povídat.
 Chystáme masopust, projdeme naším údolím ve středu třetího února mezi 13.00-14.00. Obejdeme stavení s muzikou a koblihama, přidejte se k nám. Pokud chcete s námi, vezměte si škrabošky, nedělejte dámy...

Masopust, masopust, kobližky a masa kus.

Masopust, masopust, až to sníme, bude půst.

Tak ahoj z "Pod Hůry", hm, příště až budeme psát, tak bude už více Slunce...a jaro za dveřmi...

Ustanovení kmenové rady

Oznamujeme všem, že dne 16.12. v ranních hodinách jsme si pod Hůrou nad rozsvíceným adventním věncem zvolili svou první kmenovou radu. Za kruh 1 byl zvolen František Svoboda, Mikuláš Bernard a Michal Vališka, za kruh 2 pak Radek Tauchman, Lukáš Jiřička a Anna Valíšková a za kruh 3  Bára Veselá, Jakub Holý a Radek Bordáč. Tito naši kamarádi nás budou zastupovat  v kmenové radě po dobu dvou měsíců. Potom proběhne další volba v malých kruzích a rada se obmění. Věříme, že budou dobře hájit zájmy našeho velkého kruhu  pod Hůrou. Tak jsme rozhodli dnes v mlhavém údolí my z pod Hůry.

 

 

Dopis č.5

Někteří z nás už si vyzkoušeli sebehodnocení. Není to vůbec žádná sranda, sám o sobě něco říct, co umím a proč mi něco moc nejde. Mnohým z nás došla slova... Mluvit o druhých je v pohodě, ale o sobě nic moc... Proběhlo také další setkání rodičů s průvodci. Někteří z nás přišli na setkání s nimi. Mluvilo se samozřejmě hlavně o nás. Pak jsme už začali vyrábět na předadventní trhy. Zkusili jsme si šít na šicím stroji, jiní pracovali s vlnou či s hlínou, a také zdobili perníčky či vyráběli svícínky nebo adventní věnce. Na trzích jsme to pak prodávali, lidí přišlo celkem dost. Připojila se i školka a tak se doopravdy bylo na co dívat.
 A začal advent, doba očekávání a klidu... Děti ze školky jej otevřely první adventní neděli svým vystoupením v sokolovně pro ty nejstarší. Hned v prvním adventním týdnu nás navštívily obchůzkové bytosti sv. Barbora, sv. Mikuláš s andělem a čerty a dále přišel i sv. Ambrož a sv. Lucie. Všichni se představili a řekli o sobě něco, proč přicházejí, jen sv. Mikuláš s andělem a čerty měl samostatnou jízdu. Ale toho přeci každý z nás zná...ten i naděloval. A jaký by to byl advent, abychom nenavštívili výstavu betlémů v muzeu v Nové Pace a vánoční trhy, na kterých koncertovala naše spolužačka Bára Veselá. A fakt se jí to povedlo.
Jinak prý holky ze sedmičky se domlouvaly s páťákama, mají prej něco v plánu. Jsem zvědav, s čím vylezou, jestli to není nějaký ten šum... Jo a sedmáci prý zavedli třeťáky, čtvrťáky a páťáky mezi Kelty. Připravili si pro ně blok a seznámili je nejen s jejich životem, ale také jaké uctívali bohy. A nakonec se pokusili rozluštit i keltské runové písmo. Některým se to podařilo celkem dobře. V pátek před prázdninami nás čeká vyprávění o křesťanských svátcích, prý přijede někdo z diecéze z Hradce Králové a pak už besídky s kamarády a hurá na prázdniny.
Vždyť už je načase, z keramické dílny se nám začínají líhnout první andělíčci a to znamená, že už se Vánoce doopravy blíží. 
A proto všem známým i neznámým přejeme, ať každý najde alespoň na chvíli klid a velké Tajemství s myšlenkou na druhé... 
To přejí všichni z pod Hůry a ahoj v roce 2016. 

Fakt jsem zvědavej, s čím novým se vytasí spolužáci po prázdninách, jestli pod stromkem najdou doopravdy vše, co si přáli..

Dopis domů č.4

Ahoj z "Pod Hůry", zase ta změna času a uslintaný podzim... Teda on moc uslintanej na začátku nebyl a tak jsme toho využili a naši starší nás stopovanou zavedli až na Rovně, kde jsme si nasbírali třpytivé a barevné kamínky. Každý si nějaký ten poklad nesl domů. Teplo sice moc nebylo, ale přesto jsme si to užili. Pak přišel podzimní velký kruh a tak jsme přemýšleli, co nás napadá, čím k nám podzim hovoří. Chodit v listí, šustit chůzí. Kaštany, žaludy, babí léto a pavučiny. Síly se stahují do země, aby se na jaře opět probudily. Odcházení, vzpomínka na zemřelé. Stíny připomínají strašidla. Proto jsme se taky sešli v maskách. Byli jsme to my, ale vlastně tak trochu také nebyli... A pak jsme je tvořili z přírodních materiálů a hlavně z dýní. Snad jakoby to celé předznamenávalo příchod adventních obchůzkových bytostí: čertů, andělů, Mikulášů, Lucek a Barbor. Pod Hůrou prý budou chodit taky. Už se těšíme, někteří z nás si na keramice vymodelovali alespoň zatím toho svého anděla. Starší nás seznámili s "Kmenovou radou", do které si máme zvolit své zástupce. V malém kruhu řešíme věci v našich skupinách, velký kruh je svoláván průvodci, když si máme cosi naléhavého sdělit, třeba příchod podzimu. A "Kmenovou radu" můžu svolat, když seženu ještě dva navrhovatele pro svůj návrh, který chci projednat. Jsme rádi, že ji máme, vždyť je to především naše škola, my zde bádáme a hledáme odpovědi na naše otázky. Trávíme tu hodně času, tak do toho musíme taky mluvit. Už se těším na první návrhy, tak se zatím mějte, zdravíme z "Pod Hůry".
Prej svatej Martin letos nepřijede na bílým koni, no uvidíme. Krakonoš nás třeba překvapí.

 Dopis domů č.3

Zdravíme z "Pod Hůry", v rámci výtvarného bloku jsme si poprvé sáhli na hlínu, naše ruce se do ní zabořily a rodily nejen hrníček, ale i postavičku... Ve druhém patře na ně již čeká keramická pec. Na kruh si ještě netroufáme, těšíme se, až ho Julinčina maminka roztočí. A zaslechli jsme, že s hlínou se prý budou moci seznámit i přátelé naší školy a další kolemjdoucí v rámci tvořivých dílen.
Naši nejmenší stále pronikají do tajemství  písmenek skrze obrázky. Vždyť i každé písmenko je takový znějící obrázek. Hejného metodu si osaháváme i my na druhém stupni a někdy tak trochu závidíme těm mladším, že mají možnost se s ní seznámit už dříve. Ale nikdy není pozdě...Nejvíce nás baví fyzika, je všude kolem nás, minulý týden jsme ji řešili při vybíjené. Z "frániny" umíme počítat do dvaceti a zpívat kánon francouzsky je velká legrace...
Starší kamarádi se poprvé snažili těm mladším pomoci vniknout do tajemství zdejší krajiny, jak vznikal její obraz. A ti mladší si ji pak zkusili vymodelovat. Zahráli si jako naši starší na živel ohně, vody, vzduchu, aby krajina pod jejich rukama povstala... My mladší se ji chystáme představit našim nejmenším, ať si to zkusí taky...
Starší se vydali do krajiny, aby v ní hledali skrytou geometrii přírodních tvarů. A nalézali ji v pavučinách, ulitě, v uspořádání listů na stonku,  v květech... Nakonec došli až na Rovně, potkali lasičku a sesbírali třpytivé "kosti matky Země" /acháty, chalcedony.../ Některé jsme dostali i my nejmladší. Už se těšíme, až se tam vydáme s nimi. Bude to prý  brzo, na Rovních již ořou...
Zaslechli jsme, že starší začínají plánovat tajný výlet až nahoru ke Krakonošovi, prý na nějakou samotu. No uvidíme, doufáme, že již v říjnu proběhne první kmenová rada, hned se na to zeptáme. Jo a dostali jsme prý na výuku angličtiny 60 000 Kč, na program a učební materiály, prý z nějakého grantu.
Zdravíme z "Pod Hůry", listí  na Hůře zlátne a pomalu začínáme topit...

Dopis domů...č.2

My starší z "Pod Hůry" se učíme na zdejší krajině, jak se její obraz vytvořil. Zahráli jsme si na geologické síly, uvědomili jsme si živelnost této krajiny. Vymodelovali jsme její obraz z modelovacího písku a uvědomili si rozdíl mezi "Jičínskem" a  "Podkrkonoším". Hledali jsme  znaky krajiny a jejich promítnutí do života zdejších lidí. Přitom jsme poznali vnější i vnitřní geologické síly, co je  hornina a nerost, jak vzniklo slovo geologie... Hledali jsme, kde je krajina úrodnější a proč. Řekli jsme si, co je to kroj, kde je bohatší a mnohé jiné...  Zítra tuto krajinu představíme ostatním a zamyslíme se postupně, jak jednotlivé živly na naši Zemi působí a jak promlouvají do stavby Evropy i naší České země.  Kluci se v rámci jazykového bloku rozhodli sami zdramatizovat bajku Liška a čáp, zítra své představí i holky a pak to společně předvedeme ostatním...

Bylo nás jedenáct...

Ještě koncem srpna nás ve škole "Pod Hůrou" bylo jedenáct. Postupně k nám přibývají další kamarádi z Hořic, Dobré Vody u Hořic, Nové Paky, Čisté u Horek a Dolní Kalné... Nyní je nás dvacet tři.  Co už máme za sebou: vzájemné hledání a nalézání nových přátel, poznávání sebe sama i okolní krajiny, ale i povídání o Matce Zemi. Do angličtiny pomalu vplouváme na vlně říkadel, písniček a obrázků. Připravujeme si také svá hnízda, kde budeme společně hledat, abychom poznali, pochopili, a tudíž věděli.

 Naše putování okolní krajinou nám dalo seznámení s housenkou, kůrou stromů, mechem, šiškami, jeřabinami... a stavebním materiálem, který nabízí les. Ten jsme využili ke společnému Dílu při stavbách v našem kouzelném lese. Máme tam své místo, ze kterého je pěkný výhled na vrcholky "Krakonošova království". Naše putování krajinou si zopakujeme v každém ročním období, abychom jej prožili a uvědomili si, jak mocný je Slunce kouzelník.  Starší pro mladší vymysleli stezku s úkoly a pokladem, který objevila Inka v dutém pařezu. Hořičáci nám přivezli sladké trubičky, na kterých jsme si společně pochutnali. Začínáme být bezva parta a na mobil či elektronické hračky jsme si ani nevzpomněli. Někteří vyzkoušeli i jak se sedí na posedu, jiní si odnesli ptačí pírka, skořápku z vajíčka či kámen, dokonce i pařez. Les je pro nás velkou školou s mnoha pomůckami. Pokud chcete přijít mezi nás, můžete se někdy zastavit a uvidíte, třeba se rozhodnete zůstat. 

A ještě několik informací: od sedmé třídy budeme mít vedle angličtiny i francouzštinu, připravuje se kroužek včelařství, keramiky...a mnoho dalšího. Zatím ahoj, my z "Pod Hůry".